Program rozvoje obce
Trpísty

na období let
2023 - 2030

Program rozvoje obce je základním strategickým dokumentem, který popisuje jednotlivé charakteristiky obce, zejména s ohledem na území, obyvatelstvo, hospodářství, infrastrukturu, vybavenost, životní prostředí a správu obce a stanovuje základní strategické vize, cíle, opatření a aktivity.

Program rozvoje obce by měl sloužit jako podklad pro zpracování konkrétních investičních záměrů, sestavování rozpočtu města, zpracování územně plánovací dokumentace, posuzování regionálních plánů atd.

Tento dokument byl zpracován s využitím elektronické aplikace OBCEPRO Ministerstva pro místní rozvoj. Program rozvoje obce byl schválen zastupitelstvem obce Trpísty dne 25. ledna 2023. 

Historie obce

Hrádek a tvrze

Z pramenů o dějinách naší vlasti a z opravdu vykopaných důkazů o osídlení zdejší krajiny můžeme říct, že kolébkou obce Trpísty byla okolní prehistorická sídliště a později ranně středověké tvrze. Jedna z nich stála na místě dnešního zámku a druhá na skalnatém svahu údolí Úterského potoka nedaleko Sviňomaz. Tvrz nesla jméno Hrádek nebo také Sviňomazský Hrádek. Dnes už z její dávné slávy pranic nezbylo, jen od planiny na jihu a západě je patrný příkop a jižní násep. Hrádek nebyl příliš rozlehlý, skládal se pravděpodobně z věžiště, dvorku a vodní nádrže. Příjezd k tvrzi byl od Sviňomaz a je dodnes znatelný.

Stavba byla založena asi v polovině 14. století a jejím prvním známým držitelem byl Sulek, který se připomíná v roce 1360 a zemřel roku 1380. Tehdy již byly známé i Sviňomazy jako ves. Sulek mladší byl v letech 1391 až 1415 proboštem Chotěšovského kláštera. Jeho bratr Martin, zvaný Maršík držel v letech 1394 až 1424 hrad Lopatu. Další bratr Sezema patřil k předkům nejproslavenějšího rodu "z Hrádku" Markvartů. První jeho syn Markvart byl v roce 1400 dosazen jako dvanáctiletý za faráře v Erpužicích. Z rodu z Hrádku se odvinuly i rody Lopatů z Hrádku, Drzdéřů u Hrádku a další, které spojoval v další rodové historii erb pánů z Hrádku. Ten měl štít napříč trojdílný a za klenot hořící kouli.Téměř dvousetletou historii tvrze ukončuje rok 1520, kdy Hrádek již pustý s dvorem a vsí Mydlovary a další vesnice prodává Jan z Hrádku Linhartovi Markvartovi z Hrádku, který celý majetek připojuje k Trpístům. Podle historických pramenů Hrádek zpustl již po roce 1473, neboť tehdejší držitelé se již psali se sdělením na Erpužicích a Mydlovařích.

O historii původní trpístské tvrze příliš prameny nehovoří,ale o jejím stavebním následníku již ano.

Držitelé panství Trpísty od první zmínky do roku 1945

Ves Trpísty s tvrzí se poprvé písemně připomíná v polovině 13.století. Je jisté, ale bohužel bez záznamu, že tu existovala již dříve. Od roku 1251 však víme komu patřila, kdo se o ni staral více či méně a kdo hodně málo.

Počátky dějin naší obce jsou úzce spjaty s nedalekými Sviňomazy, kde v dávné minulosti stávala tvrz sviňomazský Hrádek. Ten se zdá být opravdovou kolébkou pánů na Trpístech.

V přehledu, který doprovází tuto kapitolu, jsou uvedeni držitelé panství v časovém přehledu tak, jak jsou zaznamenáni v různých historických dokumentech, berních knihách a smlouvách o převodu panství.

1251 - Rapota se syny Chvalíkem a Hoškem

1355 - Habart z Trpíst (zemřel 1361)

1362 - Chval

1379 - rozděleno panství na tři dvory - statky mezi Chvala, Jetřicha a Ludvíka z Gutštejna

1409 - ještě Jetřich z Gutštejna, ale protože získal Všeruby, postoupil Trpísty bratrovi Půtovi

1440 - výše uvedení páni z Gutštejna přikoupili část vsi a spojili panství v jeden celek

          - později do roku 1489 - Jan z Gutštejna, přední katolický pán na plzeňsku

1510 - po smrti Jana dostal panství Kryštof z Gutštejna, pověstný bujností, násilnickými skutky a který donucen vydává či prodává Trpísty králi Vladislavu II.

1513 - král za rytířský stav dává Trpísty zemskému soudnímu přísedícímu Linhartovi Markvartovi z Hrádku. Ten okolo roku 1520 přikupuje k Trpístům i Hrádek od Jana z Hrádku. Linhartův syn Jiřík je v roce 1552 plzeňským hejtmanem.

1544 - Jiřík si nechává zapsat Trpísty do desek zemských

1612 - po vymření Jiříkových potomků dostává se držení panství Divišovi Markvartovi a ten prodává Trpísty Janovi Šebestiánovi ze Švamberka pánovi z Třebele. Od té doby je Třebel s Trpísty společným panstvím až do roku 1945.

1638 - Jan Bedřich ze Švamberka daroval Trpísty a Gutštejn své manželce

1659 - po vymření této větve Švamberků zdědili panství Heissenštejnové prostřednictvím manželky posledního Švamberka této větve Marie Magdalény Heissenštejnové, ta však majetek brzy prodává Janu Kryštofu Ferdinandovi z Heissenštejnu, svému příbuznému.

1677 - poslední Jan Kryštof Ferdinand Heissenštejn prodal panství Trpísty a Třebel Marii Maxmiliáně Terezii Sinzendorfové rozené Collato (Sinzendorfové byl starý rakouský rod povýšený do hraběcího stavu roku 1648)

1685 - její syn Jan Weinkhart Michal Václav ze Sinzendorfu

1729 - Prosper ze Sinzendorfu s manželkou Filipinou z Anthanu

1793 - kupuje panství Jan Antonín Lexa z Aehrenthalu od posledního Sinzendorfa, který se jmenoval také Prosper (Jan Antonín byl znám jako válečný dodavatel v době napoleonských válek)

1824 - po jeho smrti přechází panství na jeho dceru Janu Nepomucenu, provdanou z Wiederspergu

1855 - kupuje panství Jan Lexa z Aehrenthalu

1891 - panství prodáno Augustu hraběti Wydenbruckovi

1895 - koupil panství Wilhelm Kubiszki,česky psán i jako Vilém Kubinsky. Pocházel původně z židovské šlechtické rodiny. Rytířský titul získal jeho otec Fridrich v roce 1884. V roce 1908 Wilhelm umírá a majitelem panství se stal jeho syn Rudolf, už tehdy diplomovaný agronom. Jeho bratr Albrecht se stal tajným komořím papeže Pia X. V Trpístech žili Kubinští až do záboru Sudet v roce1938, kdy rodina uprchla do Anglie a fašisté zámek zabrali. V roce 1945 byl zámek jako německý majetek zestátněn. Rudolf Kubinsky se po válce o zámek soudil a v roce 1950 proces vyhrál. Okresní národní výbor ve Stříbře mu jej vrátil, aby mu ho zanedlouho komunisté opět zkonfiskovali. O těchto dvou posledních větách se v novodobé historii panství ani v obecní kronice nikdy nemluvilo.

Zámek

Svým architektonickým významem patří celá stavba k nejvýznamnějším památkám západočeského baroka. Toto postavení mezi památkami zajistil zámku především jeho stavitel, plzeňský architekt italského původu, Josef Auguston.

Zámek je vystaven na místě středověké tvrze, na okraji bývalého poplužního dvora, do něhož je obrácena i vstupní strana stavby. Hlavní dominantní průčelí směřuje do prostoru rozlehlého zámeckého parku. Patrový objekt zámecké budovy má obdélníkový půdorys, který je v příčné ose proložen dvěma oválnými prostorami. Obě vytvářejí v přízemí i v patře velké sály. Ty jsou v přízemí i v patře prostorovou dominantou vnitřního řešení celé stavby. Západní přízemní sál má funkci vstupního vestibulu, východní pak slouží k monumentálnímu propojení schodiště s parkem. Klenbu tohoto sálu vyplňuje malba zobrazující výjev z hostiny Alexanra Makedonského. Ze vstupního vestibulu vede schodiště do dlouhé chodby, spojující místnosti přízemí a schodiště do patra. Mezi další zajímavé interiéry přízemí patří domácí kaple Panny Marie Pomocné doplněná obrazem Korunovace Panny Marie. Obytné prostory obývané rodinami majitelů zámku byly umístěny především v patře. V jeho střední části se dochoval hlavní zámecký sál s okny do parku. Plánský malíř Václav Samuel Schmidt zde vytvořil rozměrnou malbu, která představuje prvního majitele zámku hraběte Prospera ze Sinzendorfu jako císařského vyslance před trůnem tureckého sultána. Hrabě je vyobrazen jako mladý muž, kterého velkovezír představuje sultánovi. Při spodním obvodu klenby probíhá malovaná balustráda, doplněná složitými iluzorními balkóny, pilíři a okny. Z jednoho z balkónů pak shlíží stavitel zámku, Jakub Auguston, držící v levé ruce plánek půdorysu zámecké budovy a druhou rukou cosi odměřuje kružítkem. Fresky uzavřené do bohatých štukových zrcadel bohatě zdobí i stropy dalších místností. Neobyčejnou ukázkou řemeslnické dovednosti je krov zámku, který je dílem tesaře Bartoloměje Scharfa z nedalekého Bezvěrova.

Součástí zámku byly i další obytné stavby pro služebnictvo, které se nachází při vchodu do zámku, hospodářská stavení v jeho levé části a zahradnictví v pravé části pod rybníkem. Celý areál včetně parku byl obehnán zděnou hradbou. Zámek byl od svého vzniku až do roku 1945 využíván nepřetržitě jako obydlí majitele panství. Po 2.světové válce byl na zámek dosazen správce velkostatku a nastalo období doslovného vydrancování. Jen opravdu málo věcí se dostalo do muzeí a velká část zařízení skončila svoji službu jako dřevo do kamen. Cenné předměty z rodinné výbavy se dostaly mnohdy do rukou překupníků, nebo obohatily soukromé mobiliáře. Vlastní zámek sloužil do roku 1991 většinou jako školské zařízení, nejdelší dobu tu působil širokodaleko proslavený dětský domov. Dnes je již zámek v soukromých rukou a pracuje se na jeho rekonstrukci. Snad již brzy zase bude chloubou nejen Trpíst, ale i širokého okolí.

Obec po druhé světové válce

Jak to vypadalo v obci po válce v pětačtyřicátém dnes už mnoho lidí nepamatuje. Faktem je to, že obec osvobodili Američané. Bylo to 6.května 1945 a osvobození se zúčastnili příslušníci 16. obrněné armády. Zážitků, o nichž kronika obce píše, bylo mnoho jak při vysídlování Němců, po staletích zde žijících, tak i při příchodu dosídlenců, kteří tu začali novou etapu života obceTrpísty. Nebyla lehká. Čtyřicet pět let jí budovali lidé společně a je samozřejmé a lidské, že ne všichni se stejným úsilím. V čele obce stáli většinou zkušení a pracovití lidé různých řemesel, kterým se do roku 1990 říkalo předseda národního výboru a od června téhož roku starosta. S vyjímkou desetiletí mezi rokem 1980 a 1990 byla obec vždy samostatnou obcí. Zmíněných deset let byla obec Trpísty v rámci integrace obcí přiřazena společně se Sviňomazy pod sousední obec Erpužice.

Pramen: www.trpisty.cz